​Budete mít přečteno do 4 minut.

Petr se ženil v chorvatském Trogiru a vyprávění o tom, proč svatba v zahraničí byla pro něj tou nejlepší volbou, najdete zde. Petr je náruživým jachtařem a na svou svatbu plul lodí. To už samo o sobě musí být hezkým zážitkem, jenže! ten Petrův je vskutku jedinečný. Přenesme se v čase několik let zpět do jeho dne "D".

PETŘE, TAK JAK JSI TEDY PROŽÍVAL SVŮJ SVATEBNÍ DEN?
"Ráno jsem svou budoucí ženu vylodil v Trogiru na pomocném člunu a vrátil se zpátky na loď, kde jsem až do obřadu zůstal sám. Rád bych teď řekl, jak jsem si zaplaval a relaxoval na sluníčku, ale pravda je, že v rozporu s předpovědí počasí přišla průtrž mračen se silným větrem a krupobitím. Kotvil jsem v dobře chráněné zátoce, ale i tak měla kotva co dělat, aby ten nápor větru v poryvech udržela. Naštěstí co rychle přichází taky rychle odchází a počasí se brzy uklidnilo, ale déšť nepřestal. Já osobně mám takové to baltské počasí s větrem a deštěm na lodi rád, ale na svatební den se to jaksi moc nehodí.
Počasí nepočasí, když nadešel čas, bylo třeba zvednout kotvu a doplout k oltáři, plavba mi dle plánu zabrala necelou hodinku a protože pořád ještě nepříjemně pršelo, oblékl jsem si žluťáky, takový žlutý gumový oblek do nepohody pro jachtaře, a cestou u kormidla a lan od plachet vzpomínal na vývoj našeho vztahu a vymýšlel svůj svatební slib."

TEĎ SI ASI VŠICHNI PŘEDSTAVUJÍ ŽENICHA BOJUJÍCÍHO S VLNAMI O HOLÝ ŽIVOT, JAK SE ŘÍTÍ ZA SILNÉHO DEŠTĚ PO ROZBOUŘENÉM MOŘI VSTŘÍC SVÉ LÁSCE. JAK JSI TO NAKONEC ZVLÁDL?
"Dobře. Než jsem doplul do Trogiru, tak úplně přestalo pršet, vysvitlo sluníčko a už to vypadalo, že se vše začíná v dobré obracet. Jenže Trogir je poměrně rušné místo a velké výletní lodě, které měly ráno odplout, zůstaly vyvázané na nábřeží ve třech řadách vedle sebe. Kvůli počasí vše na nábřeží nabralo skluz a já jsem se neměl se svou lodí kde vyvázat. Měl jsem sice rezervaci, ale za daných okolností to bylo úplně k ničemu.
Byl jsem zoufalý a jen s lodí kroužil kolem, jako když hledáte volné místo na přeplněném parkovišti kde víte, že žádné není. Po tom krupobití ještě tohle, bylo to strašné, osud nás pěkně zkoušel."

TO JE TEDA SITUACE. CO JSI NAKONEC UDĚLAL?
"Čas neúprosně utíkal a ze břehu už na mě mávali svatebčané, že si mám pospíšit ke kadeřníkovi, jinak svou svatbu nestihnu. Nedalo se nic dělat přirazil jsem bokem k jedné z výletních lodí s názvem Romantika a jejímu kapitánovi přes vysílačku vysvětlil svou situaci - že mám za chvíli na pevnině svatbu a nutně se potřebuji vylodit. Kapitán i celá jeho posádka mi hned s pochopením přispěchali na pomoc, mou loď jsme vyvázali k jejich boku a já ještě ve žluťácích a s VHF vysílačkou v ruce vysprintoval do kadeřnického salónu, který je jen pár metrů od svatebního místa. S kapitánem výletní lodě jsme byli domluveni, že na mě počká a hned jak budu u kadeřníka hotový, tak se přes vysílačku spojíme, já se vrátím zpátky na loď a "přeparkujeme", protože oni musí vyplout."

TO MĚLI V KADEŘNICTVÍ DOCELA VZRŮŠO, ŽE!?
"Vletěl jsem tam jak velký vítr, ještě ve žluťácích a způsobil opravdu nemalý rozruch. Myslím, že žádného ženicha do té doby nezvládli připravit tak rychle. Z kadeřnického křesla jsem hned utíkal zpátky na loď. V tu dobu už všechny lodě byly pryč a po převázání bylo celé nábřeží moje."

A CO BYLO POTOM? STIHL JSI SVATBU?
"Ano. Rychle jsem se ze žluťáků převlékl do svatebního, zavřel loď a utíkal zpátky ke svatebnímu místu. Mezi lidmi jsem při tom koutkem oka zahlédl svou nevěstu, byl to jen okamžik, lidé na náměstíčku se rozestupovali a spontánně provolávali gratulace, fakticky jsem z ní viděl jen kus závoje, ale byl to snad ten nejkrásnější pohled, co jsem kdy viděl.
No a pak už byl svatební obřad, řekli jsme si sliby, potřásli rukama s našimi hosty a udělali prvních pár svatebních fotek. K tomu všemu nám celou dobu hrál a zpíval chorvatský kytarista tradiční dalmatské písně, netušil jsem, že to bude tak super."

CHTĚL BYS, ABY BYLO TENKRÁT NĚCO JINAK? TŘEBA PRÁVĚ POČASÍ?
"Ani náhodou. Celý náš svatební den bylo jedno velké vzrušující dobrodružství. Svatba u moře v Chorvatsku byla naprosto nejlepší volba a nic bych na tomto rozhodnutí zpětně neměnil. Byl to silný a pozitivní zážitek, kde jsem se cítil přirozeně, a na který upřímně rád vzpomínám. Navíc jsem si bral svou ženu, která je to nejlepší, co mě potkalo."

Děkujeme Petrovi za to, že s námi sdílel své zážitky a přejeme mu, aby jeho manželství bylo den ode dne krásnější.

​Přinášíme Vám rozhovor se skutečnou nevěstou, která se vdávala v chorvatském Trogiru. Před pár dny uplynulo šest let od momentu, kdy si Hanka s manželem řekli své "ano" a tak jsme se rozhodli, že ji vyzpovídáme a zeptáme se jí na to, jak svou svatbu prožívala.

​Pro svůj Velký den si vybrali datum 14. 6. 2014, takže naše první otázka směřovala k tomu, zda to byl záměr nebo náhoda.

“Ono to tak prostě vyšlo. Nechtěli jsme svatbu uprostřed léta, ale právě spíš na jeho začátku, kdy není ještě tolik teplo. Obecně nevyhledávám slunění, takže půlka června byla ideální volbou.”

Proč jste se rozhodli pro svatbu v zahraničí?
“Šli jsme na to v podstatě vylučovací metodou - odbourávali jsme postupně věci, které jsme nechtěli. Původně bychom na svatbu museli pozvat alespoň 200 lidí, což je na nás opravdu hodně. Ani jeden jsme se na tolik pozornosti necítili a také by bylo pro nás stresující všem vyhovět. Naše svatba by musela mít určitou úroveň a atmosféru, což by byl pro nás příliš velký závazek. Já bych se nejraději vdávala někde na louce u lesa, neformálně a s drobným občerstvením, ale to zkrátka nešlo. Zpočátku jsme si říkali, že bychom udělali maličkou svatbu jen s nejbližšími v Česku a všem bychom to potom oznámili. Měli jsme i menší rozpočet, což jsme museli vzít v úvahu. Díky naší práci jsme hodně cestovali do zahraničí a tak jsme nakonec došli k tomu, že se prostě vezmeme někde u moře. Vlastně to bylo naprosto geniální řešení.”

Proč jste si vybrali zrovna Trogir?
"Můj manžel si tehdy moc přál moře a modré nebe. Protože jsme chtěli na naší svatbě rodiče, potřebovali jsme vybrat nějakou destinaci, která je blízko hlavně s ohledem na jejich věk a pohodlí. Chorvatsko máme rádi a často tam jezdíme. Trogir jsme navštívili již dříve mnohokrát a moc se nám tam líbilo. Takže byl jasnou volbou. Navíc jsem již věděla, jak to tam vypadá a jak tam svatby probíhají, protože jsem sama některé organizovala."

Kolik hostů jste nakonec na své svatbě měli?
"Devět a pejska. Bylo to moc příjemné, protože jsme měli čas i prostor se všem věnovat a popovídat si. Pro naši svatební hostinu jsme si vybrali restauraci, kterou dosud doporučujeme. Každý si vybral z menu, na co měl chuť. Atmosféra byla uvolněná, nestrojená, taková jakou jsme si přáli mít."

Vyšlo vám počasí?
"Trochu nám dopoledne sprchlo štěstí, ale jak to ve Středomoří bývá, mraky se rychle rozehnaly a svítilo nám nakonec sluníčko. Trogir se vylidnil, ale sem tam jsme potkali pár lidí, kteří nám vždy s radostí zatleskali a popřáli všechno nejlepší. Bylo to strašně hezký."

Uvažovali jste nad svatbou v exotice?
"Ani ne. Nejsem totiž vyloženě exotický tip. I když jsem několikrát navštívila Mauricius a mám jej moc ráda, nedokázala bych si představit samu sebe jako nevěstu na pláži. Prostě se v tom nevidím. Naopak Středomoří je mi blízké. Navíc kvůli hostům jsme si přáli bližší destinaci."

Jak myslíš, že vnímal vaši svatbu ženich?
"Bylo na něm vidět, že si to užívá, že se cítí příjemně. Hlavně byl na místě, kde to má sám moc rád a vyplnilo se mu i přání o modrém nebi a o moři. Myslím, že si to užil víc, než kdybychom se brali v Česku, kde by se, podle svých slov “cítil jen jako nastrojený panáček do počtu k nevěstě”. Takto jsme byli oba stejně důležití a bylo to takové intimnější. Samozřejmě co člověk, to jiný pohled. U nás to bylo takto."

Člověk s odstupem času získá trochu jiný pohled na věc, takže se nabízí otázka, jestli bys něco ohledně své svatby změnila.
"Nezměnila bych vůbec nic. Měla jsem krásné šaty, přesně takové jsem si přála. Vybrala jsem si i pohodlné střevíčky, protože jsem věděla, že v rámci focení budeme více chodit. Když nad tím tak víc přemýšlím, asi bych ocenila i svatební fotografování s dronem, které jsme ještě tehdy v nabídce neměli, vlastně to skoro nikdo ani nedělal. Teď mě napadá, že kdybych mohla něco změnit, určitě bych si dopřála více volna, protože jsem v tu dobu měla spoustu práce a byla jsem hodně unavená. Myslím, že bych si svatbu víc užila.

Ze svatby máte tedy svatební fotografie i video?
"Ano, máme oboje. Videa máme dvě - krátké, jen takový videoklip, a dlouhé. Video určitě doporučuji, protože díky tomu, že jsou lidé v pohybu, zcela jinak zachycuje emoce než fotografie."

Vzpomínáte někdy s manželem na vaši svatbu společně?
"Udělala jsem si ze svatebních fotek takovou fotoknížku, sem tam na ni některý z nás narazí a začne v ní listovat. No a ten druhý se ihned přidá a vzpomínáme spolu na to, jaké to bylo, co jsme prožili, co se stalo. Často se i zasmějeme. Vlastně se zastavíme a přeneseme se v čase."

A co svatební místo, vybrali byste si teď nějaké jiné?
"Určitě ne. Jsme oba velmi rádi, že jsme se vzali v Trogiru, protože se tam kdykoliv můžeme snadno vrátit a prožít znova takové to naše zastavení a romantické chvíle. Někdo se zas letí vzít do exotiky s tím, že se tam už třeba nevrátí. Prostě si dopřeje jednou za život něco naprosto fantastického. Jak jsem již řekla dříve, nejsem takový ten plážový typ nevěsty, takže jsem byla za Trogir šťastná."

Snila jsi už jako malá o své svatbě, jaké budeš mít šaty a tak?
"Nebyla jsem typická nevěsta, vůbec jsem si nepředstavovala samu sebe, jak budu jednou ta princezna. Nejdřív jsem si říkala, jo, vezmeme se, ale potom v ten svatební den jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležité, že svatbu můžu prožít. Řekli jsme si během obřadu taková osobní vyznání, která jsme si napsali každý sám, nebyly to vyloženě sliby. Pořád jsem to oddalovala, nakonec jsem si ve svatební den přivstala ve čtyři ráno, abych to své sepsala. A jak jsme si je při obřadu říkali, bylo to strašně krásný, dojemný a v ten moment jsem si uvědomila, jak je ta svatba důležitá i pro mého muže."

Je něco, co bys ráda ostatním nevěstám, které svatba ještě čeká, vzkázala?
"Je zásadní, aby svatba byla taková, jak si přejete. Vůbec to nemusí být daleko nebo drahé. Prostě abyste se v tom viděly a hlavně, aby to nebylo ošizené. Ráda na to vzpomínám, hlavně jak je život složitý, nejen ten partnerský. Potom se vždy podívám do té fotoknihy a jsem šťastná, že jsem se tehdy nezanedbala, užila jsem si to, slušelo mi to. V podstatě je jedno, jestli se jedná o právně platný obřad, jde o obřad jako takový, který dva lidé, kteří se milují, prožijí spolu."

Děkujeme Hance za milý rozhovor. Gratulujeme k výročí a přejeme jí i nadále spokojené manželství plné lásky, štěstí a vzájemného pochopení.​